Přítel...
Přítel...
je jako včelka pilná,
většinou neomylná.
Je konexe vlivná,
pomůže ti a je vlídná.
Taková labutˇ klidná.
Je to štěně bavící,
sluníčko se smějící,
mnich v tebe věřící,
rádce radící,
dobrák k tobě patřící,
anděl po boku kráčící,
na tvé kroky dohlížející.
Víš kdo to je?
Jsem to já…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
krásná myšlenka.. člověk, pro kterého je určena musel mít obrovskou radost.. básničky věnované někomu, na kom nám záleží jako by měly (minimálně) dvojnásobnou váhu.. Aspoň mě to tak připadá.. :)
02.12.2007 21:56:00 | Adie.80
Cvičit,cvičit,cvičit?
Hm..nevím, občas je dobrý vykašlat se na veškerý rady..někdo mi říkal, že poezie je o citu..slza stekající po tváři...a třeba i ta radost člověka, kterýmu byla tahle básnička určená..a O TOM TO JE. Pokračuj!:)
16.11.2007 15:28:00 | Barunka=o)
Mam rict pravdu??? snaz se vic....Je az moc snadny pouzivat v rymech jen slovesa.....ale popravde nebyl jsem jinaci....a jenom mi pomohlo kdyz se do me nekdo cas od casu obul.....ted se obouvam ja do tebe.....CVICIT CVICIT CVICIT......jinak to nepujde...
31.10.2007 16:28:00 | UNDEAD
Je to vážně moc krásný. Krátký, stručný a přitom toho řekne tolik. ;-)
30.09.2007 16:20:00 | veronicie