Růže skládané na pilířích tvých řas
Usínají za tebe v zase nezodpovědném
Pláči
jen Plakej, kolíbu tě jako náruč kterou neodnáší vítr
Jako tr ny, co po čase bo let nepřestanou
Nemám se právo ptát
Proč to tak musí být
Mám právo usínat
Učit se žít
Prší a na oknech nechává stopy anděl, jehož opustil Bůh
Jediný důvod proč dokázal lítat
Jediný důvod proč dával naději lidem
Až andělé umřou, my jako oni zbydem
Nemám právo kát se před světem
Jemuž věřím
Mám právo zůstat dítětem
A v dospělosti nežít
11.09.2007 08:20:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
takhle krásně napsat povzbuzení :)) nádhera! :) máme rádi teplé ponožky s barevnýma bambulkama :))
05.09.2007 16:58:00 | Boscai
tohle vyzkouším, až se naučím plíst sakra malý ponožky...
a díky, ono to nějak dopadne... a ke kávě jim to asi nešoupnu, na to nemám...řekla jsem jim to. nechci je dojímat
03.09.2007 15:33:00 | Trdlo
Levandulko, ty jsi hotový kouzelník! To je tak nádherné, až mě to dojalo, mno jo, tak malilinko jsem si to vztáhla na sebe, to su celá já, no. Krásná básenka, moc.
31.08.2007 21:29:00 | NikitaNikaT.
Je dobře, že je tady. Pomůže totiž nejen jedné jediné duši.Je dobře,že je veřejná-je totiž zjevně kouzelná:o)
*
31.08.2007 15:35:00 | Navire
Ty básničky pro někoho jsou dojemné a krásné.Trochu se bojím jim je brát/číst/.
31.08.2007 13:18:00 | s.e.n
... jů ... já nevěděl, že umíš plést ... :-)
.
kéž by takové básně nemusely vznikat :-(
31.08.2007 09:43:00 | vapiti