Život houpe se ve větru...

Bytosti mi drahé,
-Listy-
Proč je tak miluji?
Když ve větru tančí nahé,
neznají obavy
-jsou ještě malé.
Nemají představy
o světě dole...

Třepetají se,houpou
a hladí svá tělíčka,
Slunko je tatínkem,
Země je matička.

Zpívají písně
-do nekonečna-
Tajemně šeptají
slovíčka něžná.
Jen poutníkům odhalí
jiskru živou,
co v hloubi svých žil skrývají.
Dají jim nahlédnout
do světa míru,
kde zloba a nenávist nemají sílu.
Žádné hádky,zlost či nenávist,
žádné mříže ani oprátky.
Svobodně si žijí
_buď teď jejich host,
přestaň být krutým člověkem

--sobě pro radost--