Hodiny života.

Hodiny života ti měří čas,
kyvadlo osudu se míhá zas a zas.
První vteřina padla ty ses narodil,
tvá máma k prsu tě přitáhla
do postýlky uložila začal jsi žít.

Sudičky co u postýlky stály
všechny čtyři ti něco přály,
zdraví,úspěch bohatstvý,
dlouhý život bez nesnází.

Tvé dětství byla pohádka,jak z knížky od Erbena,
žádná nemoc ba ni hádka prostě život jak má být.
Jak si rostl bral jsi roky,
poznals v životě i velké skoky.

Jednou si na hoře,jednou dole
životem pluješ v jednom kole,
Hodiny neúprosně ukrajují tvůj čas,
vzpomínky se vrací zas a zas.

Až jednou bude stebe vetchý stařec,
řekneš vnoučkum,to byl mazec.
měl jsem hodnou ženu,vše nač jsem dosáh,
jen jedno přání se vytratilo,
žít věčně, to by bylo.

Už jen čekám až odbije má poslední hodina,
né netěším se ba ani má rodina,
život je přece tak krásný ale krátký
až umřu už nevrátím se zpátky.
to dá rozum že vše jednou pomyne,
doufám že si někdo vzpomene.

Jen jedno velké přání mám,
ať před smrtí nezůstanu sám
hodiny tiše plynou slyším jak se plíží,
ta postava v černém hávu,mé oči se mi klíží
už poznávám tu postavu jak na mě kyne,
vstávám, podávám jí ruku můj čas vypršel.

Hodiny stichly,je ticho svíčka dohořívá,
kyvadlo se zastavilo.
Jdu vstříc tam kde není cesty zpět,
je to jen báseň a pár žalostných vět.

Člověče a proto užívej si života jak nejlíp to jde.