Realita

Příchod do světa těžký se ti zdál,
myslel jsi na sebe, tak rád by sis hrál.

Těžko se usíná, hůř vstává do tmy tmoucí,
Špatně se vzpomíná tomu, kdo není zdější.

Teď tak rád bys zapomněl na příkoří jenž bylo.
Chtěl bys být ve světě, kde krásně by se žilo.

Není čas na to, narodit se jinde,
musíš zůstat ve světě, kde nadávaj ti ksindle.

Neztrácej však naději, jim vrátí se to,
zůstaň na zemi, uvidíš, vyplatí se ti to.

Musíš zde žít, i když sem nepatříš,
můžeš jen doufat, že život lepší spatříš.

Zkus lidem prominout, že nepomohli v nouzi,
vždyť ty jediná víš, po čem jejich srdce touží.

Teď si možná myslíš, jak nespravedlivý je svět,
možná, že máš pravdu a život není med.

Ale jsou i krásné věci, věci jenž tyrani nezničí,
jsou krásné sny, jsou andělé a ti nejsou ničí.

Nezapomínej na ty, jenž prolili pro tebe svou krev,
nezapomeň na ně a zahoď na chvíli ten jed.

Svět není místo, pro lidské anděli,
není tu místo pro ty, jenž viděli naději.

Neštěstí, štěstí, vše smíchá se na zemi,
každý tu chtě, nechtě, zapustí kořeny...