Čarodějka

Ledové kapičky padají na sklo,
zase jsem tady, už ti to došlo?
Zase mě zavřeli za tlustou mříž,
zase si stloukám pro sebe kříž.
On zradil mě a já jeho,
tohle mi asi za to stálo.
Proč přišli za mnou, proč přišli za ním?
Co po nás chtějí? O čem já nevím?
Proč lesklou dýku dávají mi?
Házím ji pryč! Nesnáším ji!
Lahvička s jedem na zemi leží,
krčím se v rohu a čas rychle běží.
Už pro mě jdou, srdce mi bije,
život se krátí a venku lije.
Do kopce nahoru, k hranici ze dřeva,
ruce mám svázané, po zádech mráz běhá.
Ke kůlu vážou mě, cosi mi říkají
a lidi kolem nadšeně vřískají.
Potom muž v červeném přistoupí k hranici,
v ruce má pochodeň - oheň plápolající.
Pak ruku zvedá, odpusť mi Bože!
Oheň tak pálí! Neslyším! Cože?
Stojíš tam pod kopcem v očích máš slzy.
Neboj se! Přijdu si pro Tebe. Brzy!