chut minulosti

Vítr fouká a slova do uší mi šeptá,
do ticha povídá na nic se neptá.
Ta známá slova minulých let,
tu nádhernou ironii něžných vět.

Čas rozpustil tu kapku mrzutosti,
nenávist dnes se rovná náklonnosti.
Ve vzduchu cítím dnes minulost,
vždy vchází jako nezvaný host.

Vítr pozvolna přestává foukat,
já,ale přesto nepřestávám se koukat,
na ty obrazy co linou se mi hlavou,
a náhle vidím tu rozdílnost nás dvou.