Holubička temná

Holubička černá
sedla si na okno
slza krvavá
dopadla na sklo
a noční květena
bledě září…

Nedívej se prosím
na mou dceru
holubičko temná
leť radši dál
a neplakej tady
zde není
pro smutek místo
nikdy…

Vnímavé pohledy
z očí do očí
plují v pokoji
modré oči
nevinného dítěte
střetávají se
s temnými
smrti…

Uleť!
Ty odporná holubice
není tu
pro Tebe místo
má dceruška
nemůže Tě
ještě vidět...

Holubička barvy
půlnoční noci
už uletěla...

Ale za krvavou slzu
co změnila se
ledovým dechem
na rubín
vzala si
démant matky...

Na okno dolétla
holubička černá
na plačící ženu
upřela svůj zrak
zakalené modře
a nevinnosti...

Neplač maminko
jednou se znovu
shledáme...