Zamyšlená...

Proč svět je tak zlý,
a proč nemůže být lepší?
Myslím, že někdo o tom sní,
ale nápravu nikdy nevymyslí.

Nevědí ti, kteří se nestaraj,
nevědí, proč jimi ostatní pohrdaj.
Nemají tušení, že je něco špatně,
možná, vy to víte, ale jen matně.

Zapomenout, to by si svět přál,
zapomenout na ty, s kterými si ďábel hrál.
Netoužit, nesnít, nemít rád, nevlastnit, nehnít,
to všechno by si každý jednou přál, možná ještě snít.

Proč dávat dětem naději,
když skončí všichni stejně.
Proč nenechat skončit raději,
to co, jednou skončí špatně.

Víš, víme, doufáme,
jednou přijde lepší.
Jednou se systém změní
a my na něj budem koukat zvěnčí.

Budeme plivat na vlajku,
která není naší země.
Budeme koukat na májku,
jenž roste pořád stejně.

Jsou krásné představy o lepší světě,
jsou nádherné sny o končící větě.
Možná je nejlepší nebýt tak bláhový,
možný, že stačí, nakoupit nářadí.

Naše vláda, naše země,
to všechno už nám nepatří.
Tihle lidí myslí stejně,
jak ti ďáblové v pozadí.

Lepší odjet, pomyslíš si,
třeba se to vyplatí.
Ale všude je to stejné,
těžko teď si poradíš.