Průlet černou chmurou

Jdu ulicí zmodralou vlhkem slimáčím
a za krk mně dýchá
dvorný lipicán
osedlaný unavenou smrtí
která se usmívá tváří zkřivenou
od žvýkání voňavé chrpy.

Je rosa a čas na kosu
jak stéblo se před ní skláním
v návalu sirného oparu
kdy ďábel předkládá svůj úpis
aby dal ještě trochu vteřin
k vyrovnání účtu.

A jitřní kohout na věži
kokrhá nové ráno,
které mi kyne úsměvem kyselým
že rychlejší jsem
více
než dvorný lipicán.