se srdcem na dlani...

Byla tma
a slyšela jsem výkřik
silný a nemocný
a padala jsem
jako člověk bezmocný,
zranila si hlavu,ruce,
nohy,celé tělo
padaly na mě kameny
brečet se mi chtělo
a srdce to nejvíc krvácelo
Zůstala jsem ležet
nehybně
jako pták
jen ty křídla
toužebně
se třepotala
tak jsem hlavu zvedla
a sebe sama se ptala
jaký je lék
na nevolnost
z lásky,
aby člověk cítil
jen svobodu a volnost
Vytrhla jsem si prudce
své srdce
a zase na nohou stála
už jsem se nebála,
chtělo se mi zpívat,
jíst čokoládu
držela jsem své srdce
a měla nad ním vládu
pak jsem ho rozmačkala
a už na nic nečekala,
byla mi jen strašná,,kosa"