Let

Pro svou vrozenou poslušnost
neodlétnu s paraplíčky pampelišek,
do závratných dálek, výšek,
nechat se nést jak zbabělý pták bez křídel.

A tak zas závidím Vám volnost a let,
ten pohled z výšky nadoblačné,
tak čekám změnu, kdy to začne
v mé duši ještě nesmělé hlodat.

Tak stojím tupě přibitá k zemi a zírající
na krásu dravce, který plachtí vzduchem,
tělo polechtáno tím zvláštním vzruchem…
Narostou mi křídla ?

Proč fascinace stále neustává,
jsem s Vámi mí přátelé nebe
a ač pod nohama asfalt zebe,
jsem mravenec pozemský s křídly neviditelnými.

Tak vymanit se z hrazení snů
a rozepnout perutě ve větru poryvech...
Být součástí nebe, bože, mě chvíli nech
a já poletím s větrem o závod.