Hřích

Kajícně se kácím k zemi,
křičím,
odpust my,
já nechtěl...

Stokrát,
u tvých kolen klečel,
a brečel,
ba přímo řval,
aby mu bůh,
konečně štěstí dal...

Ale nikdo ho neviděl ani neslyšel,
když klečel,
a přitom brečel,
když řval z plných plic,
na celé kolo,
ale nestalo se nic,
vůbec nic...

A tak se začal ptát sám sebe,
jestli má cenu žít,
jestli,
má tu cenu,
tady být...

A tak hříšník,
večer si život vzal,
protože ho nikdo neslyšel,
protože každej na něj jenom sral....

A tak teď,
kajícně ležím pod oltářem,
a ptám se,
proč sem na něj sral,
a ptám se,
jestli taky kvůly mě,
si život svůj vzal...

NIKDY NIKDO DOVOLIT UŽ NESMÍ,
ABY ČLOVĚK SI ŘÍKAL,
ŽE HO ZNAL,
ŽE BYL MU PŘÍTELEM,
ALE VESKUTEČNOSTI, NA NĚJ SRAL....

!!!VĚNOVÁNO NA PAMÁTKU "ŠÉFA"!!!