Matka

V růžovém jemném obláčku
s láskou v srdci i v duši
na blankytném nebi bez mráčku
dětské bezelstné slzy suší.

Jen jedno tajemnství prozradí
ač neví zda bude pochopena
s láskyplným úsměvem v pozadí
vzácnější nežli mořská pěna.

Jako orosené lístečky růže
neustále tak pilná a svěží
patří jí obdiv každého muže
když její dobrota z čistoty sněží.

Ona nestárne v duši a její krev
je cennější než-li prameny světa
a za ratolest svou dala by i poslední dech
jako poupátko obětavost v ní vzkvétá.

Snáší tu bolest i utrpení
a přesto je na svět tak sladká
u mě nalezne obdiv i pochopení
největší žena světa...má matka.