Návrat smutku

Ta slova, co zazněla hlučnější třídou,
se ukázala pro žáky převelikou bídou,
chystané předměty se horší zdají být,
vědomosti svoje si musí připravit.

Ty čtyři stěny se zdají prázdné být,
jedny nebo dvoje dveře snaží se je ozdobit,
když otevřou se rázně, každý ví co to přec značí,
učitel už vešel a na žáky tlačí.

Bílé věty zaplnily ten velký černý prostor,
falešné sliby mohly zapříčinit ten necitelný postoj,
skutky naše budou v budoucnu mocnou váhu mít,
jak se nám bude dobře dále žít.

Je však jedna věc, co mohutně mne zaplnila,
stalo se, že duši celou svou silou pohltila,
vždy když příjdu domů a jsem sám,
rád moc na tu slečnu vzpomínám.

V noci však si smutek můj připomínat si musím,
co všechno se mi má jen stát, co všechno ještě zkusím,
býti na tomto světě mi připomíná dusík,
cestou ven mě však zatím nikdo nepropustí.