Moci spát...

Zírám na lejstra popsaná,
téměř už třeštím zrak,
jen čísla a čísla vázaná,
v očích bodavě píchá ten žhavý,
snad kýms písek hozený tak,
že rohovkou vyrývá rudé šrámy.

A číslům rostou krovky na zádech,
už jsou to jen černí broučci,
rozběhli se po všech papírech,
jimi v cestičkách se klikatí,
má mysl už není jsoucí,
do hlubin spánku se mnou zaletí.

Víčka poklesnou na vteřinku,
hlava se chýlí odevzdaně,
moct si tak schrupnout na chvilinku,
sen už vtahuje mne do své moci,
vtom ozve se hlas kolegyně:
"Hej nespi! Jsi přece v práci!"