Noční ulice

V záři noční lampy
Procházejí se tenké nohy
Útlé ty nohy patří neznámé postavě
Co z podvečerní krajiny zrakům bílé krysy se zjevuje
Upřímné, hluboké oči zvířete
Pozorují zelený zrak v noční hodině
Kroky míjejí zvědavé zvíře
Vracející se zpět ke své špinavé díře
Klapot těžkých bot v prázdných ulicích
Je poslem zpráv nedobrých
Bílý obličej ženy, osvětlují paprsky Luny
Vlasy černé jako uhel, vpíjejí se do bílého obličeje
Zelené oči kočičí z útlé postavy do tmy září
Tyto rysy provázejí postavu do nekonečné dáli
Mráz a led zimní krajiny, doplňují kroky ženiny
Rudé rty námraza pokrývá
Když postava do tiché krajiny volá
Odpovědi se však nedočká
Kroky její zavedou ji až k velikému domu
A žena přistupuje k malému oknu
Na špinavé nemyté okno klepe
A po chvíli se jjí otevřou těžké dveře
Neznámá postava ženu uvnitř domu hostí
Ptáci v zahradě oznamují ráno
Zpívají opatrně, jakoby tušili, že se v domě něco stalo
Po starém zaprášeném koberci
Umístěném za starou kredencí
Cosi v ranním slunci se prochází
Nohy tenké do bot těžkých se obouvá
A na dalekou cestu se chystá
Před odchodem svým postava do zahrady vchází
A s hostitelem svým se naposled zrakem loučí
Zrak její se na nehybné tělo upíná
Slunce opatrně k tělu skrz větve stromů proniká
Tělo v louži krve leží
A nikdy víc se ze spánku neprobudí