kaleidoskop

S ručníkem na hlavě,
z něhož pramínek vlasů
vlnící se hravě,
vykukuje mi..

Kapky vody
cestičku hledající
po mém obličeji,
mi připomínají
poledne včerejší..

Uprostřed shonu jsem stála,
jak v kaleidoskopu,
kde ruka osudu si se mnou hrála..
Obrazce měnící se,
auta rychle jezdící,
ptáci splašeně létající,
hlasitě zpívající,
mraky plující
/bílým ovečkám se podobající/

Ruce jsem k nebi zdvihala,
kapky deště chytala
a tancovala
mezi nimi..

Smála jsem se
/ne jen očima/
ale smíchem,
jež mnohého z nás
by na krále bláznů mohl pasovat..

Pod tričkem
mé vnady se rýsující,
džíny na nohy se mi lepící
a z bot to žbluňkání
v uších mi stále zní..
*/Kdy už se rozední?
Vždyť v místnosti 23 je život tak nevšední/*