Kája

Kája

Kája byla kamarádka, do deště a nepohody,
Kája byla holka, ktérá pomohla mi vyjít schody.

Schody co vystavěl osud,
strmé jak nezažil jsem dosud.

Myslím na ni každý den,
co prožili jsem byl jen sen.
Její tváře byly jako z kalendáře.
Voňela po kytičkách a dravá byla jako tygřice.
Od začátku do konce, vážil si ji velice.
Byla to spřízněná osůbka, s pohledem plným medu.
Kdybych jen tak věděl, že nakonec ji svedu...
A tím jsem zničil naše neděje,
že tento vztah někam dospěje.