Loutka

Na Karlově mostě
sladké dřevo ladí.
Pro pobavení okolí
něžně struny hladí.

Tělo jeho ovládá
hromádka nití.
Kytaru na povel
do rukou chytí.

Tvář klauna má
odřený nosí šat.
S úsměvem na líci
pro nás hraje rád.

Kabát záplat plný
v klopě bílý květ.
Z repráku songy zní
které zná celý svět.

Majitelem veden
do rytmu se kroutí.
Ač dřevěný, touží
srdíčko se mu rmoutí.

Duši by ďáblu upsal
nějakou kdyby měl.
Bez té bedny a těch nití
jednou by si zahrát chtěl…