pro...

Pro pár něžných slovíček, pohlazení vlasů,
ztratila dřív střevíček poté i svou krásu.
Pro půlnoc co odbyla, pro ráno co přijde,
pro víno co vypila, pro slunko co vyjde.
Pro ten pocit jistoty, pro ten něžný cit,
oblékla i kalhoty, mohla všechno mít.
Pro to jak to končívá, pro svatbu a hrad,
malá otázka tu spočívá, zda ji měl či neměl rád...