Křídla

Jako divoký kůň
do chřípí mi bodá
vůně neochočenosti
se všemi svými svody
Skláním hlavu
před tou krásou
a na hladině vody
vidím své oči
s jejich vlhkostí
a s démanty slz
třpytících se
miriádou odstínů zlaté

Srdce až v krku
uléhám pod skálu
složím se do trávy
stmívá se
už je noc
A srdce buší svými křídly
mám zas ten prapocit
že vzlétnu s ním
uletím
s křídly zavřenými v těle

Že nebude ráno jak ho znám
budu jinde a jinak
a nebude to bolet
Jen tep mého srdce
překročí rychlost světla
já si stoupnu přesně
na hranici své neviditelnosti
a ucítím ve všech tepnách
sama sebe odcházet
dál než je měřitelné časem