Tak dobrou noc

Usínáš? I já jdu spát,
když noc si vlasy rozpustila
a všechno pod ně zahalila,
tak pojď si se mnou do snů hrát.

Bojíš se? Mám taky strach -
snad za tebe, snad za nás oba.
A bojím se, že přijde doba,
kdy hezké chvíle vezme prach.

Pláčeš? I mou tvář slzy zkrápí,
a kdyby možnost mluvit měly,
snad by ti potom pověděly,
že bolí mě, když něco tě trápí.

Nechápeš? I já se často ptám -
vždy od večera k rozednění.
Však na mnoho otázek odpověď není,
a tak snad předsudkům odolám.

Zlobíš se? Můj vztek je možná silnější
a snažím se si namluvit,
že lidé se k sobě budou chovat líp,
rozum mé srdce konejší.

Bojuješ? Já též a někdy tvrdě
za sebe, rodinu, přátele,
a ač boje nejsou veselé
kráčím do nich vždycky hrdě.

Doufáš? Já ano, že jednou snad,
i kdyby se něco nepovedlo
a nás to ze společné cesty svedlo,
jen v dobrém budu vzpomínat.

Spíš? To já už tiše podřimuju.
Noc už má o mne postaráno,
tak nashledanou zase ráno
já si teď do snů pomalu vpluju.