Jeden den v mé hlavě

Svět propadl se očkem jehly,
prameny vlasů vrby si lehly.

Rudé listy růže letí do propasti,
studené vlny přinesly léčivé masti.

Z oranže vylouplý pomeranč je bezmocný,
ve tmě skomíravě směje se ponocný.

Čas nesoucí si v ruce tupý nůž,
černým uhlem na tvář maluje si růž.

Tóny hudby uvnitř pštrosí vejce nesou,
oči nevidomého se toužebně třesou.

Tužka v ruce se úlekem roztekla,
myšlenka na místě míří do pekla.

Telefonní drát v ruce němě mlčí,
o kosmonautech přemýšlí smečka vlčí.

Nakonec je vše v naprostém pořádku,
na noc přečte si lampa smutnou pohádku.