Maturitae Falkoni

Šestá ranní hodina,
můj maturitní den začíná.
Před popravčí četu vstupuji,
jako prvn si Češtiny žeton losuji.

Na něm se číslo dvacet-čtyři skví,
perné chvilky mi připraví.
O tom tématu netuším takřka nic,
to v gramatice vím o dost víc.

Pak k Matematice nastupuji,
číslo dvacet si vytahuji.
Mám štěstí, něco vím,
doufám, že to nějak ustojím.

Angličtinav pořadí třetí,
zas dvacítka se z žetonu kření.
O České republice mám povídat,
o Českém Krumlovu něco přimíchat.

Nu a pak nadchází Fyzika,
číslo dvacet-tři táhnu z pytlíka.
O záření elektromagnetickém věru moc nevím,
však s pomocí tabulek zdárně to smolím.

Na věži sýpky odbíjí poledne,
když maturitní plén zasedne.
O chvíli později k sobě nás volají,
známky z maturity nám říkají.

Dvojka z Matiky,
trojka z Angliny.
Za tři z Fyziky,
čtverka z Češtiny.

Prospěl jsem tedy z předmětů všech,
má mysl se k slunci vypíná.
Záři jež kane z klášterních střech,
k myšlenkám mým slivovice pomáhá.