Vzpomínky a sny

V srdci jizva, na duši šrám,
kde pohodu a radost teď hledat mám?
V očích slzy, na krajíčku pláč,
prý jednou za život plakat ti stačí..
Proč já teda každý den pláču jak dítě?
Proč mám chuť volat, miláčku chci tě?!
Proč pořád cítím tvé ruce na svém těle?
Proč pořád pamatuju, jak dotýkal ses mě směle?
Proč stále a bez ustání cítím dotek tvých rtů?
Proč stále a bez uzardění, vkrádáš se do mých snů?
Láska odlétla, snad přátelství žije dál.
Nechci nenávidět, smutnit ani lhát.
Jenže smutnit prostě přestat nejde.
To přejde, až ta bolest jednou přejde.
Nemám a nebudu mít ti nic za zlé,
další láska, snad jednou věechno zvládne.
Ovšem jednou, někdy v další době,
chtěla bych vědět, proč konec si chtěl.
Proč? Na lásku jsi snad zapoměl?
Čas je nejlepší lékař na všechnu bolest a trápení,
časem se všechno v dobré promění.
Časem budu moct říct: Jsem šťastná. Konečně usmála se na mě opět láska.