Víš...

Lidé jež v nás probouzejí naději,
Když nevydrží, my skončíme na kraji.
Tys to malé světýlko rozsvítila,
Ale dlouho ho tam neudržela.

Já jako obvykle,
Nevěřila ničemu,
I když tak nezvykle,
Bylo to k něčemu.

Po pár snech bez duše,
Toulám se tu tiše.
Po pár dnech beze snů,
Tak lehce neusnu.

Vzpomeň si na krátko,
Na tamto děvčátko.
Se smutným pohledem,
A mizivým úsměvem.