S hrdostí sebevraha

ve stopách, v kterejch už jednou sešla jsem z cesty
s hrdostí sebevraha
a s obvázaným srdcem na dlani
vykřičím, co ve mně ještě zbylo
a pak, s hlavou zdviženou,
-odletím-
…po vlnách moří…
…pro slzy Měsíce…
…nad vaše hlavy…

a nikomu nedám poslední sbohem

od hvězd vím, že lepší je žít o něco výš,
protože
tam budeme aspoň všichni stejní

***