Promrhaný život

Až jednou rozbijeme prasátka,
ve kterých střádáme neštěstí.
Až v pěsti rozmačkáme zrcátka
a střepy pořezají zápěstí,
až nebude cesty zpět.

Potom s hlavou sklopenou
budem sedět v předpeklí
se smyčkou lana koupenou,
nevyspalí a oteklí,
pozdě bude závidět.

Promrhat život je lehké,
však kdo nám ho navrátí.
Ve staříky vetché,
čas i rváče převrátí,
a budeme vyvádět.

Že sedíme před soudem
a soudce kosou mává.
Na křesle pod proudem,
jo to se stává,
už nenajdeme cestu zpět.