Těch pár dnů......

Nábřeží lemované omoklou alejí
Jdu zvolna k mostu
Od nádraží zní hluk odjíždějícího vlaku
Nese se městem
Až nad řekou se zvolna ztrácí
Z větví mohutných stromů
Co chvíli vítr střese spršku krůpějí

Těch pár dnů
Kalných jako vzdutá hladina
Zlověstnou divokostí
Doráží na pilíř mostu
(i života)
I na oba břehy

Těch pár dní
Pojednou vrací se mi zpět
Bláznivá ozvěna
Divoce vzpěněná
Křik
Jako by se vzdaloval mi
Celý ten dobrý známý – svět

Řeka souhlasně klokotá a vře
Splav monotónně hučí
A v něm bezmocně se zmítá
Pár odplavených dřev
Mohutné kmeny o sebe naráží
Až sedřel se jim kabát s kůry
Jen na větvích ještě pár lístků
Co nějakým zázrakem tam zbyly
V kalné vodě zelení svou svítí
Jako těch pár dní…
Zmizelých
V kalné povodni

Život jako by
Zůstal zavřený v PET láhvi
Proud unáší ho v kalné vodě
Mizí někam pryč
Až skončí v Baltiku
Vyplaven na pláži
Možná se potká i s vážkou v jantaru
Než ho zvednou
A ve spalovně skončí
Se všemi hříchy a
….spoustou ostatního smetí…

Jdu zvolna k mostu
Dávno už přes něj nejezdí tramvaje
Jdu cestou
Po které chodíval můj táta i můj děd
Pozoruji kalný proud
Kypí a bouří jako bájný oř
Jdu cestou dávnou
Kudy po staletí vozili jantar i sůl
Mohutné olše,duby a kaštany
Vroubí starobylý břeh
A zdivočelá Olza je onen nekonečný koloběh

Snažím se pochopit
kde asi počátek zůstal skryt
Pod Gírovou,nebo pod Javorovým
Z těch cest na nichž se míjíme
Se svými životy
Po hodinách i po jednotlivých dnech
Aniž vnímáme
Co skryto v těch všech našich srdcích
Než zmlknou navždy
A zůstane jen podivné ticho
Odumřelých řek…
A podivné vrásky
Co na tváři Marsu děti prohlíží si

V hodině zeměpisu
Vidím jak v páté bé
Prstem si ukazují
Kaňony Mrtvých řek
Ve školním atlasu…