Tíha všeho vědění....

Se svejma úvahama
/Ehm...úvahy.../
Sedím na posteli
/A houpu nohama/
Zatímco prsty se mi obtáčejí kolem tužky
/A přesvědčuju se, že je to moje "Šťastná tužka"/
Na nohou mi leží prázdnej papír
/Asi měl prázdným i zůstat.../
A bloumám nad sebou
/Možná nad sebou jen moc přemýšlím.../
Když jako bezduchá pozoruju
/svejma černejma očima.../
Mrakodrap knih, který se mi tyčí na stoličce pode mnou
/A nervózně se houpe sem a tam../
Ve spod leží Bukowski
/Jako základ../
A nad ním se tyčí zbytek
/kdybych postavila ještě jeden mám dvojčata.../
Trochu to skřípe
/to spíš ta postel pode mnou/
A chudák Bukowski si ani nestěžuje
/jak je svět nefér, že zrovna On musí bejt ve spod.../
Když lidé jako já jen bezstarsotně houpoiu nohama
/a píšou podělaný básně -"Paskvili"-/

(Viz. Bukowskiho báseň: Nelaskavá báseň)