/ nostalgie /

Jednou jsi dole
/s tělem anděla,
jež existenci proklíná/
Jednou nahoře
/ve výšinách,
kde u hlavy máš mraky/

V rukou svíráš
slona z plyše
pro štěstí
/už je to klišé/
však jen dobré věstí

Drží Tě
nad propastí..
Nikdo neví,
co dál by se dělo,
kdyby Tvé tělo spočinulo
na dně
/prázdném,
konec značícím/

Žiješ
a přitom nežiješ..
Dýcháš,
vlastně nedýcháš,
jen imituješ..
Někde tam daleko
/kde neslyšíš
mé volání,
v neznámu tápání/
v davu,
který smetl Tě
z cesty Tvé
nepoznamenané..

Hezká tvářička jsi,
bez výrazu,
do prázdna hledící,
tam někam za nocí..
S hvězdami
loučit se chceš,
**než vyblednou**