Má to vůbec cenu?

Jít dál,zvednout se když spadnu,začít znovu a dokolečka se stále bít....
O něco co nemužu nikdy mít,má to cenu?
Obětovat čas,jen z důvodu vidět jeho tvář,má to cenu?

Jen jedno dotknutí jeho pyskem,jeden pohled do jeho smutného oka,jeden pohyb rukou po jeho krku,jedno zadívání se na to jak volně běží a já už vím....

Vím,že všechno co dělám má cenu,vím,že i jediná minuta s ním a jsem šťastná.

Je celý můj život a teď už vím,že všechny věci ,které jsem ve svém životě pro něj udělala za to stály.Věřím i všem těm hloupostím.....

A proto se zvednu a s hlavou vztyčenou řeknu si "UŽ HO NIKDY,NIKDY NEOPUSTÍM!"