Kráčej dál

Měňavé tóny tonoucích zvuků,
zkřehlé prsty budoucích sluhů,
pohledy meditujících Buddhů,
víra skřeků zoufalých dluhů.

Nepříjemná pravda...

Tak ksakru proč?

Proč odcházíš
na svůj poslední lov,
do míst kam živá bytost
nevkročí, neb neví kudy kam.

Tak rád, pofoukal bych tvář,
pylovým nektarem
zapil ten žal
co protéká
s modrou
krví.

Snad bude jí tam líp,
*
...koloběh...
*
konečně nekonečný
života a smrti
bytí nebytí
žití a nežití
.
Dej jim prosím sílu jíti dál.