Dospěla

Jemná a nedospělá, tiše se choulíš v koutě,
jen neboj lásko sladká, však oni naleznou tě,
jak jistě víš – říká to známé rčení;
ty které nesedávaj, zůstanou ušetřeny.

Dospěješ jednou v noci, aniž bys možná chtěla,
před tebou křižovatka, dospělá - nedospělá;
tak stojíš na rozcestí, kam máš se asi dáti,
dospělých starosti mít a nebo dál si hráti?

Cesta dětských dnů se tiše stáčí zpátky,
usínat beze snů a taky bez pohádky,
láká tě druhá cesta, dopředu rovně běží,
dýcháš teď zrychleně a popadáš dech stěží,

a tak jak sama stojíš neváháš ani chvíli,
sbohem mé noční můry a bosé lesní víly,
dál slunci kráčíš vstříc, po cestě dospělosti,
jen zapomněl jsem říct, že občas láme kosti.

Tak pozor na své kroky, dej děvče cestou svojí,
nikam se nedostane, ten kdo se kroků bojí.
Ty se však nebojíš, s úsměvem dál se dáváš,
ještě se otočíš a svému dětství máváš.

Prosím nezapomeň, bylo tak krátké asi,
tak jako dříve měla jsi krátké vlasy.
Však nyní těžko dýcháš a vlasy do půl zad,
země se nedotýkáš, říkáš že má tě rád.

Tak přeji ať ti vydrží "dospělé ideály"
opona padá už, my ještě nedohráli.
Jak rád bych udělal, já sám ten krok zpátky,
však je to nemožné, došly mi křižovatky.

Dospělý jsem a budu, nikdy už chlapec malý
tak aspoň mladá mysl, když dospělé mám svaly
a ty se také snaž být, alespoň myslí mladá,
když svému dětství jsi ukázala záda.

Co říci nakonec? Snad jen šťastné kroky,
po cestě dospělosti ať jdeš ještě roky.
Než dojdeš do cíle já dávno v zemi budu,
vím je to nemilé, nic nezměníš na osudu.

Přeji ti děvčátko co nejmíň křižovatek,
a když už budou tak ať v nich nemáš zmatek,
ať sama víš kterou cestou dál se dát,
až budeš na rozcestí zase jednou stát.