Sny o lásce,ve válce poslední budoucnosti

V neutrálním území,
uprostřed války,
snít o lásce,
spát a někdy jít,
jen tak si vyjít ze stanu,
vstát o pár minut dřív,
a celý život jen snít!

Má tohle budoucnost?
Milovat to,co mít nesmíme?
Žít tím,co vůbec nevíme?
Nedávat vědět najevo city
a muset použít luk a šípy.
A trefit se do srdce,
těch protivníků,
těch bídných lidí
( ale je tomu tak? )
Aby zemřeli
a my vyhráli,
v bitvě důležité,
ano zapsáno,
rok 2037,
bitva důležitá,
nárok na něhu,
lásku a city!
Nikde a nikdy nebude
nikdo nechce,
život zkažený
a plno lásky,
lidé jsou zbabělí
a nechají bojovat nás,
stařičké lidičky,
a počítat prstíčky,
které zbývají do doby,
než nebude ani jeden,
než nám hlavu vezmou
a rozhodne o tom skupina vyšších
a my nebudeme plakat,
že nejsme lidé odlišní,
že netrpíme pro lidi,
že trpíme pro lásku,
že život byl už na vlásku,
tak loučíme se s generací,
která teď je nejmladší
a vzkážeme jim :
„Život není nejsladší,
zvykněte si hned,
nebo budete říkat na konci svých let,
že pravdu jsme měli,
že byli jste hloupí,
že nevěděli jste,
že srdce se loupí.“