Jak Paní pekla

Paní byla bezzubá,
Pan byl eunuch,
Paní byla vskutku blbá,
měl ji rád, ale bál se much.

Jednou šel Pan a Paní za město.
Kam?
Chtěli koláč, tak pro těsto.
MŇAM!

"Chci dvě kila těsta, prosím."
Prodavačka civěla.
"Prosím?"
Tak to Paní zopakovala.

"Těsto? To nemáme, prodávám hotové potraviny,"
řekla.
"Co to je za voloviny?
Bez těsta? Jak bych pekla?"

"Kupte si vejce, mouku a vodu."
"Vodu? Ta mi teče z vodovodu.
Chci těsto předem udělané,
nechci mít hned nehty polámané."

"Nehty?"
"Jdu zrovna z manikúry."
"Já chci koláč," ozval se Pan.
"Buď zticha, mon chéri!"

Prodavačka na ně koukala,
kde asi bydlí hádala.
Bohnice, Dobřany?
Samá voda, normálně Modřany.

Pan se naštval, dupnul si.
"Já chci koláč!
Kup na to věci!!!"
Paní se lekla a vypukla v pláč.

To jsou ale blázni.
Odhánějí mi zákazníky.
Rychle jim dá suroviny,
cena ta hned zatím zazní.
"76 korun, Paní."

Pan a Paní posbírali své saky paky
a vrátili se do Modřan.
Paní chtě nechtě dělat těsto,
poslala Pana do hajan.

Začala válet, vejce přidávat,
nad prvním zlomeným nehtem nadávat.
"Já se na to vys...
Že já radši neperu."

Koláč dodělala bez osmi nehtů,
už se pekl.
Slzy měla na krajíčku,
Když Pan vstal a řekl.

"Tady to voní, zapálím si cigaretku."
"Udav se dehtem,"
měla zlost Paní v oku,
"když já tady pláču nad osmým nehtem."

Pan koláč snědl hned.
Byl dobrý jako med.
Až jeden nehet v krku mu zůstal
a on kašlal a kašlal.

Paní začala se bát,
vší silou praštila ho do zad.
Nehet vyletěl i s kouskem koláče.
Letěl a letěl jako malé ptáče.

Pan byl zachráněný,
a tak šťastný.
Znovu svou ženu miloval,
klidně by si ji napodruhé vzal.

Ona však stále myslela,
na těch svých osm nehtů,
naštvaná byla docela,
chtěla skočit z mostu.

Tak se tam vydala,
Pan šel za ní,
když už skákala,
zadržel ji.

A víte, jak tento příběh skončí,
než vám sejde z očí?
Nikdo nebyl zabit
a záchranou si byli kvit.

RADA NA ZÁVĚR: Nepečte koláče po manikúře.=))