O tíži, která nás svazála

V krajině šedé, plné stínů,
v krajině temné, pobledlé,
omyju z Tebe zradu a křivdu
snad nebude už tak zle.
Vykoupím Tvé hříchy z prokletí,
co vlečeš těžce za sebou,
než přijde konec století,
budeš zase svobodnou.
Zas se budeš krásně smát,
radovat se z života,
život svůj si užívat,
a skonáš jako stoletá.
Zatlač slzy krásko má,
vždyť život běží dál,
už nepřijde Ti pohroma
ani žádný žal.
Vykoupil jsem Tvoje chmury,
přidal k svým a zakopal,
polil kýblem horké smůly
a pak v zemi zadupal.