Smutek

Každý se usmívá,
jen já vzlykám...
Vždyt komu své trápení,
svěřit nemám...

Chci se taky smát
a slyšet, že mě má někdo rád!
Ale tohle neuslyším nikdy....
Všechno jsou jen hloupé kydy...

Nikdo to nemyslí vážně,
a tak nezbývá než skládat básně...
Každé trápení i stesk
se v nich skrývá
a já skládám dál...
Vlastně, co jinýho zbývá?
není kdo by při mně stál...