Návrat

Přišla‘s ke mně
ve chvíli smutkem zjihlé.
Pohladila‘s jemně
vlasy deštěm zplihlé.

Dlaň Tvá voněla,
prstem zamkla‘s moje slova.
Odněkud píseň zazněla
a já objímal Tě znova.

To láska v rytmu kapek,
co se smutkem zmáčela,
do piána klapek
náš příběh zas psát začala.

A tak od té doby
v obětí spolu tančíme.
Z pohody do nepohody,
smějem se i mračíme.

Jen když večer usínám
a Tvé teplo mě hřeje,
děkuji Bohu, že Tě mám,
že srdce mé se směje.