Chladná noc

V chladné noci zahalené do černé tmy
Ty sedíš uprostěd Svého pokoje
A pod slabým světlem lampy
Díváš se do té nekonečné tmy
Smutným zrakem tu neprostupnou hloubku pozoruješ
A ve snách se do podvečerní krajiny vnořuješ
Přemýšlíš, zda smysl má rozhodnutí Tvoje
Když bílé koně rozdupaly kopyty snahy již troje
Rosa máčí Tvé nohy, které se noří do trávy
Jako do neprostupného koberce
A ty přemýšlíš, jestli je vhodná doba zvát k sobě nedaleké pouliční herce
Ti v osamělé té krajině za hustými stromy zanikají
A smutné zraky k Tobě upínají
Ty víš, že teď není čas na divadlo
Neboť je to již dávno, co nebe se nad krajinou otevřelo
Ten jasný a veselý čas je pryč
A nastává doba bolesti, kterou umocňuje černý bič
Ten bič v podobě černého vykřičníku
Visí nad Tebou ve tvaru neforemného obdélníku
Ty jej však vnitřní Svou silou překonáváš
A lítosti se nepoddáváš
Síla Tvá však slábne
Čím častěji se vykřičník nad Tebou láme
Tvé jemné ruce bílé jako papír
Dávno již nespatřili světlo hlásající mír
Obličej průsvitný jako křehký porcelán
Zdobí oči modré jako širý oceán
Smutek z nich právě tak jako z oceánu vystupuje
A sůl jemné líce máčí Tvoje
Vpíjí se do jemných tváří
A ty nevíš, kdy to už skončí
Marně zraky k nočnímu nebi upínáš
A odpověď hádáš
Síly však opustili i tuto část mysli
A Ty vzpomínáš, jak to bylo kdysi
Černá látka halí Tvou drobnou postavu
Nevíš, nevnímáš svou nynější úlohu
Skříňka černá ležící poblíž Tvých rukou
Je dávno zapomenutá a omotaná černou stuhou
Tvé jemné oči se upírají na bílou skříňku v okně
Ale zatím víš, že je k ní příliš daleko
Teď musíš projít přes toto temné baroko