holohlavá

houpavé stíny
padlých slunečnic

a stopa deště
na tvých matných tvářích...

odrazy světla
na oknech jednoucího domu

ráda bych byla tomu
kdybys mne do malíčků vzal

pozdní hladiny neurčitosti
splnily svou touhu žít.
a v denní fázi nespavosti
teď bloudí

co mi to tady říkáš?
proč mi tady lžeš?

horní patro mocných úderů hromu
ráda bych byla tomu
kdybys mlčel.
mlčel, a jen se díval

alespoň jednou

se pořádně díval.