Dopis ze zeleno-rudé dálky:

Ne, má milá, nespěchej,
doma na mě nečekej.

Já nevrátím se nikdy zpět,
bohužel, byl jsem krutě zrazen.
Proč odvrhnul mě tento svět,
proč zahubit mě chtěl mrazem?

Odešel jsem dobrovolně,
tohle všechno já vím.
Nechtěl jsem žít, jak ty, skromně,
teď však o tom tolik sním.

V boji padli všichni známí,
přátelé i rodina.
Vždyť my jsme ještě mladí,
včak pro supy jsme hostina.

Moje milá, nevzpomínej,
raději jdi jinam žít.
Tahle válka jednou skončí,
avšak nyní mueíš jít.

Padnul jsem. Padnul jsem v boji,
šanci žádnou nedali.
Moje tělo roste v hnoji,
další sbíraj naději.

Neroň slzy,
vždyť setkáme se opět.
Nebude to zas tak brzy,
ty nesmíš být oběť.

Ne, má milá, neklop oči,
nezmáčej dopis poslední.
Nesmíš probdít další noci,
"sbohem" není na pár dní.

Sbohem drahá a snad jednou,
přijde mužík v zeleném.
Pak dovolí on tobě sednout,
nechat tváře zrosené.