%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Tone veškerý den,
soumrakem šednouce
popelaví.
Propadlé líce
krvavé slunce
skrylo v dlaních hvozdů
syrových.
Věje metelice,
ač podzim, převelice
větve otloukány lkají.

A přešel sinalý, leč nezraněn
tento den
do temnachtivé chvíle.
To noc zvučí,
kol uličních lamp obručí
poznenáhlu tápe.

Studená světla
teplé lidské bytí
neprodchla.

To srdce hřeje
navzdory nečasům mrzkým,
o lásce zpívá.

Pomni i ty člověče
koleny se v závějích
boříce,
hoříce miluj,
nechť sněhy tají.
V lavinách prokleti
zůstávají
zbylí nedychtící.