padá hvězda

Sedím v kavárně
zasněně..
U velkého okna,
kde výhled do parku mám,
je plný růží
/Jak moc mi připomínají Tebe/
Tys růže milovala
po nich jsi voněla
/pronikavě, sladce../
A přitom mě z toho parfému
nikdy nebolela hlava..
Chybíš mi
ani nevíš jak..
Když den se dnem se setká
a nastane noc
na obloze
se hvězda vedle hvězdy vyjímá..
Sleduji je,
jako tenkrát s Tebou..
V objetí jsme společné večery trávili
a ta světýlka počítali..
"Padá hvězda,
podívej
a něco si přej.."
To byla tvá slova ke mně..
Nikdy přání svá
jsi mi neřekla..
Já jen přemýšlel
a doufal,
že splnila se všechna..
Zpívej,
říkal jsem častokrát..
Tvůj hlas hladil mě na duši
a dojímal..
Nechtěl jsem brečet před Tebou..
Teď mám Tě v představách
a bojím se,
že zapomenu..
Citům neporučím,
stále brečím..
*však už pozdě je*