Když padá déšť...

Sedím si tady v teple,
se zamlženého okenního skla,
vlhký opar zvolna otírám,
na sychravou ulici, tam ven,
pohled upírám,
o studený okenní rám,
svou ztěžklou hlavu opírám...

Drobné kapičky deště,
čeří hladiny louží,
baldachýny deštníků,
přeskakují je, a ještě,
opatrně kolem krouží,
lidé, se jimi vyzbrojili,
by tak přečkali v suchu,
studenou deštivou chvíli...

I strakatý promoklý psík,
chladem se celý chvěje,
tak rád by někam do tepla vnikl,
tiskne se tak tiskne,
na domovní veřeje...

V blesku náhlého popudu,
já sbíhám po schodech dolů,
toho psíka zmoklého,
beru si k sobě domů,
a tak mi tady dnes,
celým bytem páchne mokrý pes...