Voják

Něco se sune z pod dveří,
co by to tak mohlo být,
přečetla si dopis a nevěří,
její milý musí do války jít...

A tak se z muže voják stal,
jeho milá se teď za něj modlí,
on ji své slovo dal,
že se jí vrátí živý z vojny.

Zrovna dnes ji z vojny píše:
"už jen pár dní zbývá mi"
když v tu chvíli vtrhne do jeho skrýše,
jeden nácek zkur.ený!!!

Kleká si před něj a o milost ho prosí,
němec však duši z kamene má,
náhle vojáka bolest zkosí,
se svou milou se už živí neshledá...

Jeho láska na něj doma čeká...
...náhle někdo dveře otvírá,
zazní jenom smutná věta,
pláč se ze smutných očí rozlévá.

Zbořil se jí celý svět,
už nemá pro co žít,
vadne jako na podzim růže květ,
chce se svým miláčkem být.

Do rukou si ostrý nůž bere,
a do srdce si jej bodla,
život ji už pěkně sere,
za svým milým se jít rozhodla.