K smrti blíž

Rozhlížím se kolem sebe, jsem tu zase sám,
tma tak divně zebe, já se steskem užírám.
Nekonečno v temnotě, kdy život přestal být,
osaměn jak v hluchotě, když odumřel mi cit.

Poklekl jsem před obraz, snad Tvůj co já vím,
koukám v něm teď na odraz, který, nepovím.
Možná ďábel možná bůh, těžko mi to říci,
říkám si suď jak suď, v peklu hořícím.

Nevěřícně koukám a hledám marná slova,
která mi tu houkaj, jak ta noční sova.
V dálce kdesi šustí, vítr mezi stromy,
smrt si cestu klestí už i mezi domy.

Přiblížení smrti, každým dnem jsem blíž,
tělo mé se vrtí a na zdi visí kříž.
Sahá po mě paní, ulehám na matrace
kosou se ohání, tady končí legrace.