Alej Stromů

Na konci tvé těžké cesty,
tě čeká zcela jiná,
tam žádný beton nehledej,
tam je pouze hlína.

Však hned,jak na ni vstoupíš,
tě nostalgie zahltí,
a najednou máš křídla,
co ráda brzy poletí.

Zde je klidu oáza,
bez blesků a hromů,
a do výšky se tyčí krásná
alej starých stromů.

Zde vzduch je čistý jako sníh,
a ty musíš jít dál,
a jakoby tu na flétnu,
někdo slabě hrál.

Každým krokem máš víc sil,
a cítíš se jak král,
a nepřestává nutkání,
pořád jít dál a dál.

A tenké slunce paprsky,
svítí přes stromů háv,
a dopadají na zemi,
kde roste spousta tráv.

Ta cesta není příliš dlouhá,
z ní nikdo nechce ven,
vždyť tam je teplo,hezky,krásně,
jako je sám den.

A na konci jsou světlé dveře,
co propustí tě tam,
kde na tebe všichni čekají,
tak dělej,pojď už k náým!!!...