Bídný věk

Země mládí – dětský svět
Je můj poklad – malý květ.
Vzpomínku, jež v srdci září,
Uchovám si až do stáří.

Země mládí – poklad malý,
Kampak jsme ho jenom dali?
Snad se najde! Kde ta je?
Kdy ta zima roztaje?

Země mládí –vzpomínkou jen,
leč život tak kratičký je.
Dětství se mi už nevrátí…
Roky života se krátí…

Krátí se mi život, krátí…
To co bylo se nevrátí…
Život přece krátký bývá…
Člověk málo času mívá…

Život hasne – nevrací se,
bývá konec lidské pýše…
Umírám a já vím o tom,
nevím však, co přijde potom.

Umírám a smrt se blíží,
víčka únavou se klíží,
usínám, už naposled snad.
Co já tady mám ještě psát?

Co bych já tu ještě psala?
Snad zprávu na zeď naškrábala :
„Už nemusím lhát!“